Jak byste nazvali tento článek?

Dnes jsem měla jeden z nejlepších dnů.... ...zapomněla jsem si doma telefon a celej den jsem si užívala přítomnej okamžik, nikdo mě nezaskočil zprávou nebo telefonem, nečuměla jsem na životy jiných... jen jsem byla a zažila krásné chvíle s dětmi na trénincích. Je hrozné si uvědomit, že jsem na tom fakt závislá....

...jinak dnes je to přesně týden od Finálového galavečera Dívky ČR. Ten čas tak letí. Přijde mi, že už jsem týden v komatu. Byl to pro mě totálně emoční nářez. Nejprve nervy před finálem, milion starostí a velkej pocit zodpovědnosti za vše, potom neskutečné emoční výkyvy, návaly, pocit vděčnosti, ale i smutku, že to všechno končí. Já si prostě ty holky fakt zamilovala a najednou jsme je rozdělovali nějakým debilním hodnocením na konci. Nedělá mi to vyhlášení dobře, přesto, že tu show miluju. Pořád mám v sobě otázku, jak to bude dál. Každopádně už teď vím, že takové, jaké to bylo doteď, jste to asi viděli naposledy. Příští rok připravuji speciální desátý ročník, kde bych chtěla spojit všechny finalistky dohromady - Dívka ČR desetiletí. 

To, jaké to bude, dávám postupně dohromady, tak věřím, že vám dám včas vědět. 

To, jak to bude s Dívkou potom, po Dívce ČR desetiletí, je ve hvězdách.... 

Jak říkám, bije se to všechno ve mě, rozhodla jsem se, že chci svými projekty spojovat, ne rozdělovat a to hodnocení na konci.... nevím. Možná vymyslím novou dívku a třeba to bude dál a nebo skončíme v nejlepším a budeme mít krásné vzpomínky. Věřím, že jakkoli to bude, tak to bude správně. Dnes jsem se přikláněla k variantě už všechno skončit a mít v životě už jen klid, pohodičku, nikam nespěchat, nic nikomu nedokazovat, ale potom jsem si přečetla příspěvek od jedné z finalistek a rozplakala jsem se jak malé dítě. Ten pocit, že to někomu tak moc změnilo život, je neuvěřitelnej a přesně pro to TO jsem dívku začala pořádat. Přála jsem si, aby ten projekt inspiroval a dodával sebevědomí, aby jsme se naučili být sví a věřili si, i když jsme třeba úplně jiní a nejedem podle zajetých pravidel. Sama se pořád hledám a učím se to s těmi holkami...

Každopádně letošní ročník dokázal, že jde i v soutěži vytvořit silné pouto přátelství a lásku. Jaké by to bylo, kdyby to vůbec žádná soutěž nebyla?

Jdu se dál dojímat, vzpomínat, přemýšlet a hlavně se jdu opět vypnout z virtuálního světa, protože ten opravdovej je naprosto božskej.

Děkuju VŠEM, kteří se podíleli na dívce. Letos to byl fakt trošku porod a na druhou stranu emočně nejsilnější ročník, pro mě nejkrásnější!!! Někdy to prostě bolelo, ale stálo to za to. Už navždy to bude můj srdeční projekt, kterej kdysi vznikl v tělocvičně. 

DĚKUJU VÁM VŠEM, ŽE VÁS MÁM A BERETE MĚ TAKOVOU, JAKÁ JSEM!!!! VÍM, ŽE TO SE MNOU NENÍ JEDNODUCHÝ .... MÁM VÁS RÁDA!!!

Právě mi na email postupně dochází fotky od fotografů z finále, mrkněte na web dívky, jsou to krásné vzpomínky. Všem fotografům moooc děkuju!!! Přikládám zde alespoň pár, které jsem narychlo vybrala, protože už ten článek chci vydat a rozsáhlou fotogalerii přidám zas jindy. 

Jen jak jsem teď projížděla ty fotky, tak jsem se opět totálně dojala a píšu a brečím a nekontroluji to po sobě, tak kdyžtak omluvte nějaké chyby. Byly to fakt nádherný okamžiky a nejkrásnější byly ty, kde si navzájem projevujem lásku. 

Lidičky, už mezi sebou nesoutěžme a mějme se rádi!!!! 

.......btw.

....díky dívce jsem se zamilovalaaaaa a je to fakt nejkrásnější pocit!!! A také jsem si našla hodně blízké přátele a cítím, že tohle všechno bude na život a na smrt. Napořád. 

A i kdyby ne. 

Ufidíme!😜

Miluju ten pocit, co mám teď v sobě. Tady a teď. Už se to nikdy nezopakuje a jsem tak vděčná, že tohle můžu cítit. Bez podmínek, bez očekávání. DĚKUJU!!!!