Žádná setkání nejsou náhodná

20.01.2017

Miluji knihy a jedna z věcí, které se na tomto webu věnuji, je právě inspirace z těchto pokladů. V poslední době jsou pro mne knihy čím dál větší vášní. 

Přestože se snažím na sobě pracovat, pomalinku se rozpomínám a hledám cestu k sobě, je to stále nekonečný proces sebezdokonalování a tento článek je věnován jedné docela běžné situaci. Věřím, že podobné ve svých životech také zažíváte. Píšu o této situaci především proto, že bych ráda povykládala, jak mi bylo krásně nastaveno zrcadlo, a zároveň bych vám tímto článkem doporučila i jednu skvělou knihu. 

Také si myslíte, že náhody neexistují? Že se dějí věci mezi nebem a zemí a že dostáváme v podobě různých znamení, symbolů, setkání, nápisů, písní, knih apod. zpětnou vazbu na určité situace nebo myšlenky? 

Na tyto věci věřím a povykládám vám příběh o tom, jak mi přišla krásná zpětná vazba v podobě kapitoly v knize Žádná setkání nejsou náhodná. Ale nebudu předbíhat. 

Je středa večer a právě jsem u svého úžasného kamaráda Víti, který je režisérem soutěže Dívka České republiky. Sešli jsme se především kvůli tvorbě scénáře právě na tuto soutěž. A jak bývá naším zvykem, půlku času vykládáme o všem možném. :) Jeden z důvodů, proč na scénáři pracujeme již v lednu, ačkoliv je finále až v září. :) :)

Ale teď zpět k záměru tohoto článku. 

Vykládáme s Víťou o všem možném a jedním z témat je diskuze o jednom člověku, kterého si přitom velmi vážím, mám ho ráda, ale přesto jsem v našem rozhovoru měla i takové nevhodné poznámky, dělala jsem si z něj legraci, některé věci s ním zpochybňovala, zkrátka jsem ho až zbytečně moc hodnotila, i když mým životním cílem je dosáhnout absolutní bezpodmínečné lásky, přestat hodnotit sebe i ostatní. Tentokrát jsem tuto zásadu moc nedodržela. 

Byl to skvělý večer a mimo to, že jsem se hodně nasmála, povykládala si a někdy až zbytečně moc hodnotila, už po cestě domů mi šrotovalo v hlavě: ,,Áňo, co ty jsi to vysílala za energii, už jsi opět někoho hodnotila? Nebylo to zbytečné?" 

Za chvíli jsem na to zapomněla. Dojela jsem domů a nejkrásnější na tom příběhu byla ta okamžitá zpětná vazba. Otevřela jsem svoji rozečtenou knihu Žádná setkání nejsou náhodná od autora Kay Pollak na straně 58, kapitola se jmenuje Osvícení a cituji, co krásného se v knize píše: ,,Pravděpodobně jsme všichni vnitřně přesvědčeni, že když o někom smýšlíme ponižujícím, odsuzujícím a zesměšňujícím způsobem, vypovídá to vlastně něco o nás samých. 

Za každou mou negativní myšlenkou o nějakém člověku se skrývá strach (v nějaké podobě), který je ukrytý v mém nitru." 

Co na to říct, je to náhoda, že jsem tuto kapitolu začala číst právě po této zkušenosti? Co mi tím chtěl ,,někdo" sdělit? A takové věci se dějí běžně, jen je důležité, zda je dokážeme rozeznat, všimnout si jich a v případě, že je to upozornění, co v našem životě změnit, se poučit z chyb a stát se malými krůčky lepším člověkem. Není to poprvé, co jsem něco takového udělala, a není to poprvé, co mi přišla nějakou takovou formou odpověď. Věřím, že v příští situaci, až budu někoho hodnotit, si na tento večer vzpomenu a změním v danou chvíli své chování. Vždy je lepší na všechny pomýšlet s láskou, jelikož každý v každé situaci dělá nejlépe, jak umí, a nikde není napsáno, co je vlastně dobře nebo špatně. Rozhodně se nám bude žít lépe ve světě, kde si budeme odpouštět, kde budeme na sebe hodní a kde budeme jednat s láskou. Věřím v takový svět, takže až mě uslyšíte opět někoho hodnotit, připomeňte mi tento článek. :)

Přeji vám krásný zimní den a pokud si budete chtít přečíst celou kapitolu Osvícení z knihy Žádná setkání nejsou náhodná, klikněte na tento odkaz: OSVÍCENÍ


S láskou,

Vaše Áňa :-*

 Autor článku: Aneta Kuklínková | Korektura: Edita Baráková